Na Silvestra – jako vloni, ale jinak. Tak znělo základní heslo zábořského turistického oddílu při přípravě závěru loňského roku. Jako v roce 2007 a 2008 tak i Silvestr 2009 byl pro turistický oddíl výzvou k aktivnímu rozloučení s uplynulou roční sezonou, která se turisticky vydařila.
   V uplynulých Silvestrech to byly pro nás poznávací trasy okolím Záboří po polních a lesních cestách i necestách
   • v roce 2007 - Záboří a potom Lažany, Doubravice a zpět (cca 18 km - 9 účastníků),
   • v roce 2008 – Záboří, Kátovsko, Bratronice, Jindřichovice, Blatenka (cca 11 km – 16 účastníků)
   • v roce 2009 – Záboří, kolem rybníků a přes potoky směr Kadov a zpět přes Vrbno a Lažánky (cca 12 km, 32 účastníků)
   Již třetí silvestrovský pochod turistického oddílu měl hlavní náplň „okolo rybníků“. A je jich po cestě opravdu hodně: Podkostelní, Prostřední, Kopaninský, Stržák, Horský, Velký, Horský Malý, Malá Lípa, Velká Lípa, Nad Kuší, Velká Kuš, Malá Kuš, Mostenský. Každý správný zábořák je většinou zná (podle vidění i podle jména) již od dětství. Ale našli se i tací, kteří některé z překrásných rybníků našeho okolí nejen neviděli, ale ani neznali všechna jejich jména. Jsou to přitom i v zimě krasavci jeden hezčí než druhý. Pokud budete tenhle článek číst, zavřete oči a pokuste se všechny ty naše milé přátele představit. Zkuste to i u svých potomků a známých. Znají, neznají? Viděli, neviděli? Jak se jmenují? Zkuste to. Cesty jsou celoročně otevřené a přístupné pro všechny.
   Sešlo se nás tentokrát 32 zabořáků, ale také "náplavy". A přišli také z Lažánek a z Blatné. Nejmladší účastnici byly čtyři a půl (když pomineme ještě mladšího ročního psa, který šel s námi) a nejstaršímu již táhne na 76. Takovéto věkové rozpětí účastníků je připraveno přivítat i příště každého, bez rozdílu věku. Po celé cestě si měli všichni co povídat nejen k tomu, co vidí krásného a nového kolem sebe. Probrali jsme také (skoro) všechny starosti se školou, prací, nemocemi, zaměstnáním (i nezaměstnáním) a radosti i strasti v rodině i mezi nejbližšími známými.
   Všechny rybníky, které jsme míjeli, byly zamrzlé a ukázaly se v celé své zimní kráse. Nejen led na hladině, ale i vylámané kry povalující se po ledě i po okolí rybníků tvořily hezký doplněk jinak mrazivého, chvílemi i slunečného dne. V blízkých i vzdálenějších údolích a nad některými z rybníků se povalovaly husté, přízemní inverzní mlhy, takže dávaly celému okolí překrásný ráz zimní „zemi zamyšlené“ jak by si pochvaloval i pan Stehlík. Nemohli jsme si také nevšimnout, jak hezky působí vyřezané křoviny při cestách ze Záboří i při návratu zpět. Děkovali jsme v duchu těm, kteří se o to přičinili.
   Kadovský viklan, který je hezkým přírodním úkazem, většina z nás minula bez většího povšimnutí, protože už jsme u něho byli několikrát. Pouze jsme si připomněli jeho výjimečnost – vždyť měří přibližně 3,5 x 3,5 x 1,5 m a váží prý zhruba 29 tun. Geologové o něm píší, že je to „…doklad selektivního zvětrávání granodioritu blatenského typu…“, ale to si většina z nás asi nezapamatuje. Asi 400 m za Kadovem při silnici na Vrbno se nám po odbočení vpravo (v lese asi 300 m) podařilo najít kamenné misky. O jejich původu se toho hodně povídá – od zcela jistě přirozeného přírodního jevu, přes historické obětní místo, až po výsledek práce kameníků, či v lese pracujících dělníků. Neshodli jsme se na tom, proč, kdy a jak vznikly. Shodli jsme se ale, že jsou pěkné a stojí za to je alespoň jednou v životě najít a vidět na vlastní oči.
   Tak jako minulé silvestrovské pochody nemohl se ani tento obejít bez polední zastávky a občerstvení. Hlavní zastávka byla tentokrát v místním hostinci ve Vrbně, naproti kapli sv. Anny. To, že kromě výborného guláše, který měli pro nás nachystaný, se našlo i jiné jídlo a pití, je asi samozřejmé. Někteří z naší turistické party zavzpomínali, jaké tu byly za mlada nádherné tancovačky a prý i hezká děvčata. A padly i jiné povídačky, které provázejí tenhle lokál. Vzpomínalo se i na těžké, ale veselé návraty z nich - domů. Vzpomněli jsme si při této příležitosti také na ty houfy turistů (pěších i na kolech), kteří táhnou každoročně Zábořím a nemají se u nás kde najíst, ani kde chvíli posedět a popovídat o naší historií bohaté vsi.
   Potom už jsme mašírovali zpátky k domovu. Známými už místy po hrázi Malé Kuše a míjeli jsme Jiřincův mlýn. Krásná scenerie rybníka, vodního kamenného přepadu, hučícího a pravidelně hlasitě bublajícího čapu a žbluňkajícího vývaru v těsné blízkosti mlýna. Každý z nás už na různých trasách viděl (a někde i prohlédl) starý mlýn. Vnější krásu okolí mlýnu Jiřincových měl ale málokterý z těch cizích, které jsme viděli, tu má jen ten náš. Jsme rádi, že ho tu máme. Evropské peníze věnované kulturním a technickým památkám v Čechách přinesly mimo jiné alespoň upoutávky na takováto místa již v nejbližší vsi, dobře značenou cestu, informační tabuli (kdy a kým postaven, za jakých společenských podmínek po celou dobu existence provozován apod.), s případnou možností nahlédnutí, či prohlídky. Každý by musel tímto místem procházet s úctou a obdivem k usedlíkům a jejich rodině i ke staré technické historické památce a jeho okolí. Malé děti tu čekaly, jestli na hrázi rybníka neobjeví schouleného hastrmana. Nedočkaly se. I když už to vypadalo, že možná…..ale snad až příště.
   Za mlýnem jsme se rozdělili. Vytrvalejší z nás to ještě vzali vzhůru lesem až k Mostenskému rybníku a přes Lažánky domů. Pár odpadlíků, většinou s menšími dětmi, už zamířili kratší cestou přímo na Záboří. Znovu nás uvítal na horizontu nad „kolmaňákem“ náš kostelík a to už jsme věděli, že i toto silvestrovské vandrování končí.
   Na letošního Silvestra musíme vybrat zase něco jistě pěkného, ale trochu jinak. Najde se toho v nejbližším okolí hodně. Přidáte se také k nám? Věk ani počasí nerozhoduje, takže se těšíme. Vždyť už se píše březen.